Fotografka: Jitka Zahumenská 

Markéta Ubíková je digitální koučka a lektorka digitálních dovedností. Její projekt Smart žena pomohl už tisícovkám žen k výraznému zlepšení práce na počítači. Je Google Certified Trainer for Technology and Tools, rovněž je součástí platformy MeetCloud, která pomáhá firmám, neziskovým organizacím a veřejné správě s digitální transformací. Pomáhá rodičům a jejich dětem s nastavením zdravého vztahu k počítačům, mobilům apod. Také je komunitním lídrem v komunitě Volnonožci F≈M a spolupracuje s organizací Rovnovážka na projektech, které podporují ženy. V letech 2018 až 2022 byla zastupitelkou města Frýdek-Místek, zde žije se svou rodinou.

Můžete přiblížit své digitální koučování?

Mé koučování je pro lidi, kteří pracují každý den s počítačem, ale nevyužívají jeho možnosti naplno a chtěli by pracovat efektivněji. Přijít může třeba žena, která znovu startuje kariéru po mateřské, případně žena nad padesát let, která potřebuje dohnat vlak, který jí ujíždí. Takoví lidé mohou být mými klienty. Častěji  pracuji  s většími týmy z různých firem, neziskovek a institucí, když například přecházejí na nový systém, nechtějí dělat věci postaru a chtějí pracovat efektivněji.

Po hodině mého koučování obvykle odcházejí klienti s tím, že devadesát procent informací bylo pro ně nových. Zvyšuji efektivitu jejich práce, aby za kratší dobu udělali u počítače více úkolů. Pak mohou notebook zaklapnout a jít třeba k řece, skončit v práci ve dvě či ve tři hodiny. Stihnout dříve vše, co potřebují.

Jaká cesta vás vedla k profesi digitální koučky?

Jako šéfka organizace Čisté nebe, která se zaměřovala na čistotu ovzduší v našem kraji, jsem používala počítač na pokročilejší úrovni. Myslela jsem si, že ho takto používají úplně všichni. Když jsem ale dělala výzkum pro zmíněnou organizaci, zjistila jsem opak. To, co jsem znala já a přišlo mi úplně běžné, neznal skoro nikdo. Lidem, kterých jsem se ptala, to přišlo jako novinka. Kromě toho bylo čím dál více lidí nadšených z toho, kolik práce jsme ve dvou lidech v organizaci zvládli. Byli jsme inspirací. Tak jsem začala vyučovat o lepších způsobech práce na počítači, postupně se na mne začali přirozeně obracet zájemci. Z nezisku jsem se přesouvala do soukromého sektoru, byla jsem v něm čím dál více.

Je vám lépe v komerčním nebo nekomerčním sektoru?

Já se pohybuji mezi více oblastmi. Dělám spoustu neziskových projektů, ovšem abych je mohla dělat, potřebuji také pracovat na komerčních zakázkách. Hodně školím zaměstnance výrobních i nevýrobních firem, ale také pracovníky neziskovek. Dělám s neziskovkami různé projekty v oblasti digitálních technologií nebo podpory osob znevýhodněných na trhu práce. Mám různé projekty na toto téma.

Dříve si lidé mysleli, že stroje nahradí veškerou lidskou práci. Bude to díky digitálním technologiím možné?

Jde o to, co považujete za práci. Filip Dřímal, kolega, který se rovněž věnuje digitálnímu vzdělávání, nedávno napsal knížku Budoucnost nepráce. Hovoří v ní o tom, co to je práce a co nepráce. Já už dneska dělám převážně nepráci… to znamená, že dělám věci, které mne baví, nedělám věci, které mne nebaví, a mám za to dostatek peněz. To je vlastně ideální stav – nerada píšu a teď už skoro vůbec nemusím psát. Naopak ráda mluvím, potkávám se s lidmi, vymýšlím projekty. A tím se nyní živím. Podle mne technologie mohou pomoci, aby lidé dělali to, co mají rádi.

Byla jste ve Spojených státech na vzdělávacím programu, můžete vaši návštěvu přiblížit?

Je to speciální program, do kterého se člověk nemůže přihlásit, musí ho nominovat americká ambasáda. Program se jmenuje International Visitor Leadership Program (IVLP). Je určen lidem, kteří pocházejí z celého světa, jsou lídry v nějaké oblasti … nebo možná ještě nejsou lídry, ale je velká šance, že budou. Ročně tam vyjede až pět tisíc lidí z celého světa, vždy je to na nějaké téma. Témat je ročně několik, možná i několik desítek. Já jsem byla na programu pro ženy podnikatelky, který se zaměřil na malé podnikání. Bylo to pro hodně speciální cílovku.

Co vás ve Spojených státech nejvíce bavilo?

Byl to hodně intenzivní třítýdenní program, který probíhal od rána do večera. Nejvíce mne bavilo poznávat USA a různá místa, kde jsem dosud ještě nebyla. Také bylo super, že jsem se potkala se ženami z devatenácti různých zemí světa a mohla si s nimi povykládat. Viděla jsem tam úplně jiné přístupy k životu, k podnikání. Jakým výzvám čelíme, co máme společného a co odlišného. Měli jsme společný jazyk, angličtinu. To vše bylo možná zajímavější než Amerika samotná.

Vedete si blog o životě bez aut. Co vás motivovalo k takovému životnímu stylu?

Já jsem žila bez auta i předtím, než jsem založila rodinu, stejně tak manžel. Když jsme měli děti, řekli jsme si, že zkusíme žít bez auta i dál. Všichni nám říkali, že to nejde, že když máš dítě, tak máš milion starostí, my jsme do toho šli i přesto. Už tak žijeme dvanáct let, máme dvě děti a nic neměníme. Vyhovuje nám to, baví nás to…. Samozřejmě to má i nevýhody, které ale výhody převáží. Auto už asi nebudeme mít.

Nakolik je důvodem ochrana životního prostředí?

Těch důvodů je mnoho, povyprávím o tom klíčovém. Když se narodil můj syn František před dvanácti lety, bylo tady ovzduší úplně tragické, a on se narodil zrovna do největší smogové sezóny, kdy jsme měsíc nevylezli z baráku. Já jsem si nemohla představit, že ještě do toho všeho sednu do auta a tu smogovou situaci podpořím. Ovzduší bylo tedy velmi důležitý důvodem, ale bylo jich mnohem více. Ušetříme spoustu peněz, máme méně starostí, více času, energie… Naše děti jsou díky tomu dost jiné: jsou samostatné, fyzicky zdatné, odolné …prostě zdravější, protože musí jezdit na kole, více chodit, více spoléhat samy na sebe a na své schopnosti. Neptáme se jich, jestli chtějí, prostě musí, když se chtějí někam dostat. To vše se v tomto světě hodí a ještě se bude hodit.

Dříve jste pracovala v Čistém nebi. Můžete organizaci přiblížit?

Čisté nebe je neziskovka, která prosazuje právo obyvatel Moravskoslezského kraje na čisté ovzduší. Organizace začala fungovat někdy před třinácti lety, já jsem nastupovala na jejím začátku na pozici ředitelky. Organizace se snaží různými cestami prosazovat toto právo přes různé žaloby na stát, dělá lobbystickou a advokační činnost, popularizuje téma. Informuje lidi, jak je ovzduší znečištěné, jaké jsou příčiny, jak se tomu můžeme bránit …. Naše aktivity se různě prolínají, mění v průběhu let, s tím jak noví lidé přicházejí a jiní odcházejí.

Co myslíte, že se Čistému nebi nejvíce povedlo?

Některé věci jsou nyní hodně vidět. Téma jsme zpopularizovali v době, kdy se o ovzduší skoro nemluvilo, a my jsme na tento problém upozornili. Vytahovali jsme ho do veřejného prostoru, získali jsme velkou pozornost médií, ve spolupráci s organizací Frank Bold jsme podávali i různé žaloby a některé jsme i vyhráli. Dělali jsme různé popularizační věci, využívali jsme digitální technologie, vytvářeli jsme různé aplikace pro mobilní telefony (SmogAlarm, Čistý komín), různé kampaně, zapojovali jsme veřejnost. Myslím si, že se nám dařilo a Čisté nebe teď dělá více osvětové, vzdělávací aktivity, zaměřené na školy. To je podle mne také důležité.

Jak je na tom Frýdek-Místek s ovzduším?

Poslední dobou je to lepší, protože díky klimatické změně máme mírnější a větrnější zimy. Předtím nebylo vůbec myslitelné, aby dva, tři roky v kuse nebyly překročeny emisní limity. Frýdek-Místek má hodně zdrojů znečištění z lokální a tranzitní dopravy, z lokálních topenišť, projevuje se blízkost Ostravy a trochu i Polska. Když se to někdy sečte a je inverze, tak bývá velký problém. Ale to se již stává málokdy, poslední dobou situace není tak moc špatná.

Máte ráda Frýdek-Místek? Co na něm máte nejraději?

Frýdek-Místek jsem si vybrala za svůj domov, mohli jsme bydlet jinde, ale rozhodli jsme se takto. Je to tady fajn, jsou zde nedaleko hory, dobré školy, dobrá komunita lidí, vše je tady dostupné a blízko. Ale samozřejmě vidím spoustu věcí, které tady nefungují, nebo by mohly fungovat lépe. Proto jsem se angažovala i v lokální politice, abych některé věci změnila … vidím, že je tady ohromný, ale nevyužitý potenciál.

Jak vnímáte politiku, lze v ní něco změnit?

Myslím si, že dobrá skupina lidí s dlouhodobou vizí pro město, která chce něco prosadit, nejen osobní krátkodobé cíle, může opravdu hodně věcí posunout. Osobně se domnívám, že tato situace u nás úplně nenastává. Stávající vedení města udržuje město v přijatelném stavu, jsou tady i nějaké rozvojové projekty, to ale nejsou příliš ambiciózní věci, jsou hodně zaměřené na tvrdou infrastrukturu. Hodně potenciálu je ukryto v měkkých tématech, jako je rozvoj lidí. Stěhují se k nám lidé z jiných částí republiky, ale my se jim nevěnujeme. Měly by tu být lepší veřejné školy, lepší možnosti smysluplného trávení volného času, podpora místních podnikatelů, podpora komunitních akcí, podpora šetrné dopravy, dostupného bydlení. A samozřejmě ideálně do všech projektů města co nejvíce zapojit veřejnost: do přípravy projektu (sbírat potřeby, nápady atd.), do průběhu projektu (sbírat zpětnou vazbu), do realizace projektu a do péče (zapojit místní komunitu, aby se o prostor starala). To vše šetří peníze, čas, energii a funguje jako prevence “brblání” občanů, kteří by mohli být nespokojeni s výsledkem nějakého projektu.

Kdybyste chtěla něco v našem městě změnit, co by to mělo být?

Již jsem zmínila měkké projekty, třeba bych chtěla progresivnější a lepší školství. Školy by měly připravit děti na digitální budoucnost, velkou globální konkurenci. Co se týče tvrdé infrastruktury, tak bych chtěla, aby se podařilo vyřešit problém průjezdu městem. Tak, aby se město znovu spojilo, aby se třeba změnily jízdní řády linek MHD, aby tady bylo více cyklostezek a bezpečnější pěší pohyb. Město by mohlo vypadat úplně jinak, mohlo by být mnohem příjemnější pro život… Lidé by možná méně potřebovali k životu auto.