„Můj život začal po rodinné tragédii, kdy ve třinácti letech zemřela má sestra. Narodila jsem se tedy již starším rodičům, kteří však byli naprosto úžasní. Aniž bych si to uvědomovala, tak mě zejména maminka dovedla k víře – v dobro, lásku, člověka, Boha.

Vystudovala jsem střední průmyslovou školu chemickou a nastoupila těsně před sametovou revolucí do chemické laboratoře. Provdala jsem se, narodila se mi první dcera a já změnila zaměstnání. Po absolvování kurzu pro učitele autoškoly jsem pět let učila nové adepty jízdě a chování na cestách.

Na svět přišla druhá dcera a v tu dobu jsem byla oslovená, dle mého názoru, naprosto úžasnou sestrou farářkou, jestli bych nechtěla pomáhat v církvi. Šla jsem do toho, pomáhala jsem organizovat setkání, bohoslužby, účastnila jsem se divadelního a pěveckého kroužku, vedla jsem dětské letní tábory a nakonec jsem sloužila v Církvi československé husitské jako kazatelka. Po téměř dvaceti letech služby jsem byla v roce 2021 vysvěcena na farářku naší církve. Zážitek toho, co jsem v tu chvíli prožívala, je nepřenosný,“ uvedla o sobě farářka Církve československé husitské Šárka Juřinová. Působí ve Frýdku-Místku a Vratimově. Položil jsem jí několik otázek.

Role farářky je tak trochu posláním, jak jsi byla od mládí vedena ke křesťanství?

Do kostela jsme chodili nepravidelně – většinou na velké svátky, občas na bohoslužby, vzpomínky, pohřby. Často jsme ale téma víry doma probírali a mí rodiče byli natolik moudří, že mě nenutili chodit do kostela a odříkávat naučené modlitby. Vždy říkali, že Bůh vše vidí, a že s ním mám mluvit podobně jako s kamarádem či přítelem. Maminka ještě dodávala, cituji „Víš, co je napsáno nad vstupem do našeho sboru v Ostravě – Radvanicích?“ No nevěděla jsem – a ona říká – „Bůh je láska. To si pamatuj – tohle ti stačí na celý život.“ S odstupem času vím, jak velikou měla pravdu, a jsem jí za to moc vděčná.

Jakým směrem šel tvůj další život, že ses rozhodla stát se v husitské církvi farářkou?

Člověkem, který mně utvrdil v mé víře a v tom, že právě má současná církev je tou, s jejímiž zásadami se mohu ztotožnit, byla sestra farářka Vlasta Klepková (bohužel již ve věčném domově). Ta měla neuvěřitelný vliv na mnoho lidí – zejména mladých – pořádala různá setkání, tábory, a také sdílení, ve kterých bylo místo pro názor každého jedince. Víru nám přibližovala jinou formou, než sezením v kostelních lavicích – formou her, životních příběhů, hrálo se divadlo, působil pěvecký sbor. Stála za velikým množstvím různorodých aktivit, do kterých jsem se zapojila i já. A tato práce mě začala naplňovat i při stávající profesi, kdy jsem dělala smutečního řečníka na pohřbech. A právě tato dvě povolání, skutečná POVOLÁNÍ, se krásně propojila.

V roce 2002 jsem přijala nabídku stát se kazatelkou Církve československé husitské ve sboru ve Frýdku – Místku. K tomu jsem pořádala i dětské tábory, které jsem převzala po sestře Klepkové.

Život mi přinesl i mnoho osobních starostí, při kterých jsem nejvíce pocítila ochrannou ruku přesahující naše pozemské chápání. V roce 2021 jsem pak byla vysvěcena ve Vratimově na farářku naší církve a snažím se co nejlépe naplňovat své poslání. Věřím, že to nejlepší ze sebe, svých předků a samé podstaty života, předávám i dál.

Moc se mi líbí kázání husitských farářů a farářek. Čím to je, že mají vaši boží pracovníci taková hezká kázání – spočívá příčina v pražské husitské teologické fakultě?

No, tvorba kázání je na každém faráři. Odráží jeho postoje, jeho momentální naladění i to, co potřebuje aktuálně říci svým věřícím. A protože své ovečky dobrý pastýř zná, dokáže odhadnout, co k jejich uším dolehne a co je osloví. Ví, co říci, aby věřící z bohoslužby odcházeli posílení pro další dny. Nemyslím tedy, že by na tom měla fakulta nějaký velký podíl.

Můžou podle tebe přinášet farářky jako ženy svým denominacím něco navíc, něco, co faráři – muži přinést nemohou?

Určitě mohou, přinášejí zejména ženský pohled na řešení různých problémů a starostí. Navíc to, že můžeme být matkami a žít i obyčejné lidské životy se všemi radostmi i starostmi, nám dává široký vhled.

Co si myslíš o ekumenické spolupráci různých církví?

Kdo mě zná, tak ví, že mým heslem je: Bůh je jeden a je jedno, z které strany jehlanu k němu člověk jde, vždy ta cesta končí na jediném vrcholu.

Aktuální téma, které se řeší také v křesťanském prostředí: manželství pro všechny. Jsi pro nebo proti? Myslím, že tvá církev nemá jednoznačný názor, nebo ano?

Manželství pro všechny – no, z mého pohledu je toto téma módní záležitostí a myslím si, že mnozí mají pocit, že „jinakost“ jim pomůže být někde na výsluní.

Zastávám názor, že manželství je vždy mezi mužem a ženou, čímž samozřejmě nemám nic proti soužití lidí stejného pohlaví. Jejich práva se však dají ošetřit jinými zákonnými nástroji, bylo by možné vyvolat jednání v parlamentu o změnách zákonů, které se týkají dědického či pozůstalostního řízení.

Nyní bohužel nemáte příliš členů ve Frýdku-Místku. Vzpomínáš na časy, kdy byly vaše bohoslužby navštěvovanější?

Členů ve Frýdku – Místku je zhruba sto osmdesát. Bohužel jde většinou o starší lidi a také dvouletá doba „Covidu“ neblaze ovlivnila návštěvnost našich bohoslužeb. Snažím se to nahrazovat návštěvami u věřících, pokud je to možné. Snad se časem podaří návštěvnost opět obnovit.

Jednou jsi říkala, že podoba každé husitské obce závisí na tom, jaké lidi si farář dokáže kolem shromáždit. Jsi velmi úspěšná ve Vratimově, nechávají se u Tebe křtít noví lidé a je tam i kolektiv mladých… máš přání vytvořit takovou buňku i u nás?

Přáním každého faráře je, aby jeho náboženská obec dobře fungovala a farníci věděli, že se na na ni mohou kdykoli obrátit. Ano, Vratimov přirovnávám k Fénixovi, který vstává z popela. Jde to pomalu, ale jde to. Tak si myslím, že i ve Frýdku – Místku se nám podaří mít živou komunitu věřících – je to mým přáním, a jak se říká „člověče přičiň se, Pán Bůh ti pomůže.“

Může magistrát udělat něco pro husity ve Frýdku-Místku, aby se jim v našem městě dařilo lépe? Vím, že třeba ve Vratimově usiluješ o spolupráci s radnicí při konání významných svátků…

V minulosti, kdy jsem ještě pořádala tábory, nám magistrát ve Frýdku poskytl dar na tento tábor. V současnosti žádné jednání nevedu, ale nevylučuji jej.

Vím, že nejsi původem z Frýdku-Místku, přesto by mne zajímalo, co máš na našem městě nejraději?

Frýdek – Místek je krásné město s mnoha aktivitami i s mnoha krásnými místy: náměstí a jeho okolí, zámek, Langův dům. K němu mám osobní vztah díky bratru Josefu Langovi, který, byť katolického vyznání, chodil pravidelně k nám do sboru. A dokonce mám od něj i namalované obrazy. Můj portrét, který vytvořil, je v depozitářích muzea ve Frýdku- Místku. Bratr Lang krásně propojil běžný církevní život s ekumenickým přesahem a ukázal nám, že není nutně třeba něco velkolepého vymýšlet, stačí žít s vírou, nadějí a láskou.