Na konci července zahrálo na farní zahradě u kostela Svatého Jana ukrajinské hudební duo Zapaska, jejich koncert měl světový rozměr. Dva hudebníci během koncertu vyjádřili své vlasti, kterou napadla Putinova vojska, podporu.

Zapaska hraje hudbu, která se v České republice moc neobjevuje. Mísí současnou elektronickou hudbu s alternativními hudebními postupy. Návštěvníci si mohli její koncert poslechnout 30. července na festivalu Svatý Jan Session, který mívá v porovnání s jinými festivaly a kluby ve městě velmi originální dramaturgii. Desítky let jeho program sestavuje pořadatel Mirek Přikryl.

V hudebním duu hraje Pavlo Nechitaljo a Jana Špačinská. Pořadatel na plakátech uvedl, že mužský člen dua se na začátku ruské okupace zapojil do obrany své vlasti a v armádní službě strávil deset měsíců. V jedné pauze mezi písněmi pak muzikanti vyjádřili podporu své napadené zemi. Domnívám se, že kapelu přišlo podpořit i několik Ukrajinců žijících ve Frýdku-Místku.

Písně zpívané ukrajinským jazykem přiblížily posluchačům atmosféru východní části Evropy. Některé melodie písní mi připomínaly východoevropskou folklórní hudbu. Je to zejména případ písně o Jablůnce, kterou jako jednu z mála zpíval samostatně Pavlo N. Uměl bych si představit podobnou píseň v podání některé etno kapely ze zmíněného regionu.

Členové dua Zapaska zpívali všechny písně v ukrajinštině, k některým navíc uvedli mluvený překlad do českého jazyka. Často zpívali o krajině, přírodě, o cestách, … Mužský a ženský prvek dua se vhodně doplňovaly. Pavlo Nechitaljo položil základ rytmu elektronickými hudebními nástroji, měl jich před sebou na pódiu několik. Hudebnice Jana Špačinská zase tvořila melodie jednoduchými rify na kytaru a zpěvem. Díky jejímu projevu se mohli posluchači „vznášet v nebi“. Zpěvačka působila nevině, čistě, což jsem si zvláště uvědomil, když se napila čisté vody z velké sklenice.

Zajímavé byly některé tóny a používání barev hudebních nástrojů. Muzikant P Nechitaljo hrál na trumpetu, ale ne melodie, spíše vytvářel hudební pocity na základě barvy tónu. Zajímavý byl malý dechový nástroj, který mi připomínal píšťalku indiánů. Zpěvák měl dva mikrofony vedle sebe, jeden klasický a druhý s prodlouženým tónem (tzv. Hallem), který zpěv ozvláštnil.

Současný Svatý Jan Session má jinou formu než dříve. Tehdy se jednalo o opravdový festiválek, na kterém zahrálo v jednom dni cca pět kapel. Dnes v jednom dni zahrají jedna, dvě kapely. Delší akce měla intenzivnější atmosféru, probíhala od hezkého odpoledne v zelené zahrádce s jabloní na rohu po večer s atmosférou osvětleného kostela Sv. Jana. Navíc dříve bylo k dispozici chutné občerstvení (domácí guláš, párky i toasty), dnes již akce přišla o prožitek z chuti jídla. A to všechno je možná trochu škoda.

Na poměry Frýdku-Místku je Session nejspíš jedním z nejoriginálnějších festivalů, který hudebně pomohl vychovat generace, a navíc přináší hudbu, se kterou se lidé ve Frýdku-Místku moc nesetkají. Jak kdysi uvedl Mirek Přikryl: na festivalu se setkávají křesťané a lidé, kteří rádi objevují novou hudbu, nejčastěji akustickou a alternativní.

Letos bude součástí festivalu ještě vystoupení Marie Puttnerové s kapelou, uskuteční se 15. října. Originální zpěvačka dříve zpívala v kapelách Cymbelín, Jablkoň, Zvíře jménem podzim. Pořadatel Mirek Přikryl se v našem městě věnuje i jiným křesťanským aktivitám, pořádá například večery chval.