V půlce listopadu přišli návštěvníci místeckého Ateliéru Báry Vláčilové na čtení z knihy Být dnes člověkem, kterou pomyslně napsaly Ana a Ajra Pogačnik. Autorky se do hloubky zabývají svým spirituálním pohledem na smrt, umírání a současné procesy změn ve společnosti. Událost byla spojena s netradiční besedou, kterou vedla Iveta Šugárková, vydavatelka knihy.

V listopadovém období naše kultura uctívá zemřelé „dušičkami„, u Keltů se tento svátek nazýval Samhain. Podle různých tradic je počátkem listopadu svět živých velmi blízký světu mrtvých. Každý z návštěvníků přizval ke společnému stolu a dění jednoho svého blízkého, který již zemřel. „O významu spolupráce se světem duší (se světem zemřelých), se můžete dočíst ve výše uvedené knize,“ uvedla Iveta Šugárková. Hlavním, ale ne jediným, tématem je umírání a vyprávění o tom, jak autorky pojímají „spolupráci lidí na zemi se světem duší“.

Stalo se, že jsem o letošních dušičkách neměl dostatek času a klidu vzpomenout na své zesnulé, zejména na svou milovanou babičku. Byl jsem proto vděčný za příležitost zapálit za ni v ateliéru svíčku a zavzpomínat si na ni.

Ana Pogačniková je dcerou Marka Pogačnika. Podle Ivety Šugárkové se jedná o „světoznámého geomanta, spisovatele a umělce, který se intenzivně zabývá krajinou, jejími neviditelnými světy, spiritualitou v přírodě v propojení na člověka/lidstvo a vznikem nové gaia kultury“. Před léty umřela druhá Pogačnikova dcera Arja. Ana si s ní intuitivně v myšlenkách povídala a rozhovor vložila do knížky Být dnes člověkem.

Společné povídání přítomných se dotklo různých témat. Mluvili jsme například o lásce nebo o proměně společnosti. Podle citlivějších lidí je možné měnit společnost prostřednictvím změny sebe sama a duchovní práce tohoto typu. Osobně si myslím, že společnost je nepochybně možné ovlivnit i praktickou společenskou prací, realizací různých projektů (družstev, sociálních či ekologických podniků apod). Během setkání jsem si vzpomněl na knížku Táni Fischerové „Láska nevládne, láska tvoří“, která je plná praktických příkladů toho, jak je možné měnit společnost a vytvářet pozitivní ostrůvky.

Takovým pozitivním ostrůvkem možná bude v budoucnu i Ateliér Báry Vláčilové, kde se setkání konalo. Grafička Bára si vytvořila svůj prostor a zve do něj zajímavé lidi, učí krasopsaní, nabízí možnost se kreativně realizovat pod jejím vedením. Návštěvníkům nabízí naplnění a prožitek. Její centrum podporuje kreativitu novým, originálním způsobem.

Hlavním průvodcem setkáním byla Iveta Šugárková, která se také zabývá geomantií, energií v krajině, i v Beskydech „Odevzdala jsem diplom daňového poradce a začala tančit, kreslit, psát, zpívat, meditovat, pracovat rukama a mnoho dalšího. Začala jsem se prožívat, začala jsem cítit, začala jsem žít. Poznala jsem, že citlivost není slabost, je to ohromná síla,“ uvedla o své cestě. Zabývá se i proměnou společnosti – na svých webových stránkách (http://www.iveta-sugarkova.cz/) píše například o zajímavé myšlence nepodmíněného základního příjmu, která by podle ní „mohla osvobodit lidi z mentálního otroctví k vlastní tvorbě, čímž by člověk mohl rozvinout a uskutečnit vlastní potenciál.“

Večer byl nabitý spoustou zajímavých informací, Iveta Šugárková hovořila mimo jiné o třech zásadních filmech, které aktuálně vchází do kin a zabývají se tématem smrti a života po životě. Práce na všech třech filmech trvala tvůrcům deset let. Autory filmů jsou Dalibor Stach /Dimenze/, režisér dokumentů různých spirituálních témat Viliam Poltikovič /Brána smrti/ a dřívější hlavní producent významné soutěže Český lev Petr Vachler /Tajemství a smysl života/.